Jsou dvě a nebojí se o věcech mluvit otevřeně. Někdy se potřebují svěřit, jindy pochlubit a někdy prostě jen lidsky zanadávat. Nehrají si na to, že každý den je super a úžasný. Když je něco štve, tak to řeknou narovinu. Jsou to prostě Sedmilhářky, kterým můžete všechno věřit, ale občas je dobré si to i ověřit. Berenika Kohoutová a Marika Šoposká nechávají čtenáře už druhým rokem pravidelně (a občas nepravidelně) nahlédnout do svých životů prostřednictvím jejich společného blogu Sedmilhářky. Ačkoliv je každá úplně jiná, ve výsledku se skvěle doplňují. Zatímco Marika vystupuje jako zodpovědná, dochvilná, starostlivá matka, která však ví, že nic se nemá přehánět a občas je potřeba si od dítěte odpočinout, Berenika je jejím opakem. K hodně věcem přistupují s nadhledem a jim vlastním optimismem. Nesnaží se psát příspěvky za každou cenu, jen proto, že už zase je úterý a měl by vyjít nový článek. Občas si dají pauzu a nesnaží se blog uměle vyplňovat články „o ničem“. I přes jejich odlišné starosti, mají pro sebe vzájemné pochopení.
Kniha Sedmilhářky je přepisem jejich blogových příspěvků doplněných o informace pod čarou. Pevné desky s gumičkou, silnější papír, datování příspěvků. Když se vám kniha dostane do ruky, budete mít pocit, že držíte opravdový deník. Autorky pro své články zvolily formu dopisů, které si vzájemně píší, a vy máte při jejich čtení pocit, že sedíte v útulné kavárně s kamarádkou, která se vám svěřuje. Příspěvky jsou uvolněné, s občasnými chybami a překlepy, které jim rádi odpustíte stejně jako nespisovnost a mírné vulgarity.
Sedmilhářky vás dokážou pobavit i dojmout. Zejména Maričiny příspěvky týkající se mateřství ocení každá matka. Její přístup šťastná matka – šťastné dítě bude jistě blízký nejedné čtenářce.
Vynechat nelze ani dokonalé ilustrace Kristýny Nezvedové, které vtipně doplňují text.
Sedmilhářky jsou ideální knihou pro toho, komu se daří ukradnout si v průběhu dne jen krátké čtecí chvilky. Problém by s ní mohli mít pravidelní čtenáři blogu, protože pro ně nebudou texty novinkou. Na druhou stranu, některé hlášky opravdu stojí za připomenutí a v tištěné podobě se vám budou snadno hledat. Navíc deníková podoba přímo vyzývá k tomu, abyste byli trochu za rebely a do knihy si dělali poznámky a podtrhávali v ní.
I když možná někteří Sedmilhářky odsoudí, že nepřišly s ničím novým, pro mě jako jejich neznalce byla kniha velmi příjemným překvapením. Po dlouhé době jsem se u knihy opět zasmála a své okolí jsem obtěžovala čtením úryvků. Nejlepší je, že otočením poslední strany kniha nekončí, stačí si otevřít blog na internetu a můžete pokračovat, jenom si na novou kapitolu musíte vždy týden počkat, ale vyplatí se to.
Autor: Stanislava Otrubová
