Smyslem života je setkávání s druhými lidmi

Četla jsem všechny vaše knihy, které vyšly česky, a zdá se mi, že jejich hlavním tématem jsou mezilidské vztahy. Proč? Co vás na nich tak zajímá?
Myslím si, že život stojí na setkávání. Pokud má život nějaký smysl, je to právě setkávání s ostatními lidskými bytostmi. Hluboká láskyplná, kreativní nebo sexuální setkávání… Právě takováto setkávání dávají našemu bytí význam.

Nedávno vyšla vaše kniha Trénink empatie u dětí, kterou jste napsal spolu s Jesperem Juulem. Velmi mě to překvapilo, myslela jsem, že píšete jen romány a povídky. Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Celý život jsem se zajímal o vzdělávání a celý svůj život také učím, především se věnuji meditaci, józe a kreativitě. Empatie je pro mě velmi důležitým tématem, sám mám čtyři děti a podílím se na různých programech, které zaštiťuje dánské ministerstvo školství. Děti jsou naším bohatstvím, naší budoucností. A pro mě je velmi důležité, jak s tímto bohatstvím nakládat.

Někteří lidé si myslí, že emoce a empatie jsou složitým tématem, že děti jsou na něco takového moc malé. Domnívají se, že bychom měli počkat, až do toho děti dorostou. Je to dobrý nápad?
Když jsem jako malý chodil do školy, všechno stálo na poslušnosti a my jsme vyrůstali ve strachu z dospělých. Budoucnost nesmí stát na hrůze z toho, co se stane, a na slepé poslušnosti. Lidé se musí naučit poslouchat sami sebe, vycházet ze svého nitra, svědomí. Musí být samostatní, nezávislí na autoritě. Děti se s těmito schopnostmi narodí. Empatie roste podobně jako vlasy a nehty, ale potřebuje péči. Svět potřebuje lidi, kteří mají integritu a věří sami sobě. Aby se to stalo, musíme dětem umožnit, aby mohly posilovat schopnosti, s nimiž se narodily. Není to nic nového nebo složitého.

Znám ale některé dospělé, kteří si myslí, že děti nejsou opravdovými lidmi. Zacházejí s dětmi pomalu jako s nábytkem, nezajímá je, co děti cítí.
A to je středověk! Dnes žijeme v moderním světě a věda a psychologie nám říkají, že děti se rodí s ohromným potenciálem a že to, co cítí, je velmi silné a hluboké. Nedávno se mě ale někdo ptal, jestli přístup, o kterém mluvím, nevede k tomu, že jsou skandinávské děti rozmazlené. My ale tvrdíme i to, že směr vždy určují dospělí, že se nemají vzdávat vedení. Ovšem vedení není to samé jako diktatura. Pokud to přijmeme, měli bychom také myslet na to, jak s dítětem navazovat kontakt, aby vědělo, že jej opravdu vnímáme, bereme ho vážně a rozumíme mu. Tím se ničeho nevzdáváme.

Co děti a moderní média?
Myslím si, že Facebook a podobné sítě přinášejí ohromné možnosti, ale dítě musí mít vždy velmi dobrý kontakt samo se sebou, mělo by být vycentrováno“. Pokud tomu tak není, je to velmi nebezpečné, protože pak jej média odvádějí od sebe samého. Média také nikdy nenahradí skutečný kontakt se skutečnými lidmi. Tablet nebo počítač nemají sloužit jako chůva.

Jak se mění náš vztah k dětem?
Ve škole, kde jsem vyrůstal, platilo, že dítě musí být pod kontrolou. A když se něco stalo, problémem bylo dítě, které se muselo poslat k psychologovi nebo bylo třeba ho potrestat. To bylo veřejné mínění, které v Dánsku úplně vymizelo. Dnes víme, že zásadní je vztah dospělého a dítěte a že hodnoty, které byly důležité v mém dětství – „děti musejí být zticha a musejí poslouchat“ –, už dnes neplatí. Mluvil jsem s mnoha dospělými, kteří chodí na psychoterapii, a téměř všichni mluvili o tom, že jejich trápení začalo tím, že je v dětství nikdo nevnímal, nebral je vážně. Děti potřebují naši pozornost, musíme si jich všímat.