MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař napsali společně čtyři knihy na téma cukr a přírodní antibiotika. Ta zatím poslední má hodně přímočarý název a podtitul, který dává naději: Příčiny, souvislosti, důsledky a možnosti řešení nemocí a problémů spojených s jídlem.
Vaše nová kniha má sugestivní titul a na čtyři sta padesát stránek. Jak jste ji vlastně koncipovali?
V jaké chvíli po probuzení se začne člověk setkávat s toxiny?
Pokud spíte v košilce nebo pyžamu ze syntetických materiálů, tak pořád. Málokdo třeba ví, že nebezpečná změkčovadla jsou například v prezervativech nebo erotických pomůckách. Pokud jde o ranní hygienu v koupelně, seznámíte se s toxiny v jakékoli běžné levné zubní pastě, mýdle nebo šampónu. Z hlediska jídelníčku začíná opravdové toxické defilé už u snídaně. Voda, byť převařená, nezmůže nic s furanem ve vaší kávě. Je to bezbarvá a vysoce těkavá heterocyklická organická látka, která vzniká při pražení, má teplotu varu blízkou pokojové, je toxická a podezřelá z toho, že je karcinogenní. A když kávu doplníte několika nenápadnými pesticidy z marmelády, zvláštní aminokyselinou z taveného sýra zvanou lysinoalanin, což je potenciální karcinogen a mutagen, který se aktivuje ohříváním v rozmezí 100 –120 °C,
nebo louhováním, přidáte latentně karcinogenní akrylamid z pečiva, vznikající v potravinách bohatých na škrob jako následek jejich tepelné úpravy při pečení, nebo obohatíte nitrosaminem z každé levné šunky, dáte svému imunitnímu systému první větší šanci, aby se předvedl.
U nás vyšlo několik varovných nebo výstražných knih, čteme o nejrůznějších kontrolách, odhalujících v potravinách někdy skutečné horory. Málokdy ale dostaneme návod, jak z toho ven.
To bylo naším hlavním cílem, jinak jsme tuto knihu vůbec nemuseli psát. Většina lidí už se samozřejmě strašící literatuře podvědomě vyhýbá, protože podobných informací dostanou dost v denním tisku.
Problém je, že naše společnost vyměnila kvalitu prožitku za kvantitu.Syntetická antibiotika, stejně jako pesticidy z obilných, zeleninových nebo ovocných polí, nás proto obrovským způsobem zatěžují každodenně. Kvůli tomu musíme změnit výběr potravin i způsob jejich přípravy. Vedle poznání příčin, souvislostí a pochopení nabízí tato kniha především řešení. Je jich mnohem víc, než předpokládáte, a jejich výběr záleží jen na čtenářích.
Můžete dát nějaký konkrétní příklad?
Tak třeba pokud jde o kravské mléko, nabízíme přes dvacet rozmanitých živočišných i rostlinných neškodných náhrad. Okamžitě použitelných, zejména když se jedná o rostlinná mléka, je pro každého nejméně deset z nich. Podle mého názoru to bude jednou nezbytné, protože téměř polovina západní populace je skrytě nebo zjevně alergická nebo z nějakého důvodu nesnáší kravské mléko – buď kvůli laktóze, kaseinu či kasomorfinům. To byla před pár desítkami let věc zcela nevídaná. Důvodem je především šlechtění skotu a dojení až po samou hranici přežití. Totéž platí i pro obilí. Ještě Jan Žižka a J. W. Goethe, který zemřel roku 1832, jedli tutéž pšenici. Dnešní odrůdy jsou ovšem svým složením velice odlišné, navíc zatížené umělými hnojivy a pesticidy v takové míře, že řada z nich je potenciálně toxická.
K tomu připočítejte i skladování, během něhož se do obilí dostanou plísně, mnoho nejrůznějších mikroorganismů, mikrobů a bakterií, a potom vlastní semletí, které je ve skutečnosti jen dalším ze stupňů nutričního znehodnocení a přináší s sebou částečnou nebo úplnou ztrátu výživných látek. Uvádíme řadu grafů a tabulek, například právě u obilí, které názorně ukazují, jak se potravinářský průmysl jednoznačně negativně podepisuje pod tuto základní oblast naší výživy.
Proč nás o tom nikdo neinformuje?
Vzpomeňte na nedávnou aféru koncernu VW. Průmysl ve skutečnosti nemá zájem na tom, abychom všechno věděli. Potřebuje, abychom si koupili jeho produkt. Dám příklad z trochu jiné oblasti: Mnohé ženy používají rtěnku. V německém časopisu Öko-Test, na který se často odvoláváme, bylo vloni zveřejněno hodnocení tohoto dámského artiklu, který většina lidí považuje za naprosto nevinný. Z celkem devíti vyhodnocených vyšlo jako nevyhovujících sedm, přičemž jen jedna rtěnka byla uspokojivá. A to přitom mezi nimi byly slavné značky Artdeco, Astor, Chanel, Dior nebo Maybeline Jade a dech se tajil: v různé míře i zastoupení obsahovaly, lépe řečeno obsahují anilin, který je považován za toxický, přičemž k otravě dochází požitím, nadýcháním nebo přímo vstřebáním kůží, parabeny anebo tartrazin, syntetické žluté azobarvivo a častá přídatná látka ovocných drtí, likérů nebo obarvených šumivých nápojů, který už v nevelkých množstvích způsobuje nejvíce alergických reakcí ze všech azobarviv, hlavně mezi astmatiky a lidmi s nesnášenlivostí aspirinu, může způsobovat migrénu, rozmazané vidění, svědění, sennou rýmu nebo skvrny na kůži.
Jaké je tedy řešení?
Na světě dnes existuje na 100 000 chemických syntetických látek, které nás obklopují po celý den. Geneticky jsme nebyli vyzbrojeni ani proti jediné z nich. Naše tělo je v tomto ohledu skutečně nevinnárajská bytost, která se vyvíjela v érách biologické i duchovní evoluce až donedávna zcela a neustále v souladu se zdravým životním prostředím. Příroda nám bohužel nedodala obranné látky proti lindanu, bisfenolu A, PVC, ve světě stále používanému DDT, epoxidovým pryskyřicím nebo styrolu. Tato kniha je průvodcem po tom, co každý den jíte a co vás obklopuje – od snídaně, staročeského chleba s douškem vody či hrníčkem mléka, přes oběd, předpřipravený v igelitu s kouskem masa nebo zeleniny, a čímsi sladkým. Potom vám ukáže, jak podivuhodný je svět vaší stravy a jak se vám stává, aniž to tušíte,vaším osudem.
V knize je dvacet kapitol a každá se věnuje základnímu komponentu naší stravy, kromě uvedených třeba masu, vitaminům, vláknině nebo nápojům. Pokoušíme se o renesanci staročeských polévek a věnujeme se i způsobu balení potravin a ochraně proti nežádoucím důsledkům. Jen moučných alternativ uvádíme přes padesát. Na konci každé kapitoly nabízíme celou řadu zcela konkrétních návodů, jak se vyhnout zatížení organismu právě v dané oblasti. Na závěr přinášíme klíče k fyzickému a duševnímu zdraví. A kromě jiného radíme: nad každým soustem nebo douškem byste se měli zamyslet. Máme – stejně jako tisíce lidí, kteří o svém zdraví přemýšlejí – pocit, že je to nezbytné. A že šance ještě je.Text: Kateřina ŽídkováFoto: Nakladatelství Eminent