Uchvacující příběh, který nepostrádá logiku a nabízí vhled do kolonizační doby, jež nepřestává fascinovat

Robert McCammon (* 1952) je americký spisovatel, který patři k předním představitelům moderního hororu. Publikuje romány již od roku 1978, např. upírský katastrofický příběh They Thirst (Oni žízní, 1981) či Cenou Brama Stokera odměněný Boy's Life (Život chlapce, 1991). U nás se těší přízni jeho scifi knihy Bitevní hranice Země nebo Masky apokalypsy.

Nás však zajímá kniha Čarodějnice z Fount Royal, která je prvním dílem historické řady Matthew Corbett. V angličtině si knihu odbyla premiéru v roce 2002 pod názvem Speaks the Nightbird a k dnešnímu dni čítá série již 6 svazků. Rozhodně je zajímavé, že autor pevnou rukou ovládá tolik žánrů – jak horor, scifi a mohu vám potvrdit, že se rozhodně cítí jako ryba ve vodě i v historické beletrii.
Bohužel jsem se z předsádky knihy nedozvěděla, komu patří chvála za nádherný přebal knihy. S bezmála 600 stránkami jde o pořádnou bichli, a proto jsem ráda, že kniha má tematický tvrdý přebal. Anotace vzadu vám dokonale popíše a naláká, na co se máte těšit. Rok 1699, koloniální Karolína a pobřežní hraničářské město Fount Royal, pouze pět let staré. Došlo k několika úmrtím, sklizeň nevyšla podle představ a město skomírá. Proč neobvinit čarodějnici? Krásnou, mladou a inteligentní Rachel Howarthovou přijíždí prověřit soudce Izák Woodward a jeho mladý písař Matthew Corbett. Dopátrají se pravdy? Bude spravedlnosti učiněno zadost?

Nejen z dějepisu, ale i z televizních obrazovek má většina lidí v povědomí nechvalně známé čarodějnické procesy v Salemu v roce 1692. I na ty se autor odkáže a řeší otázky viny a neviny, otázky zbožnosti versus podlehnutí ďáblu.

Z jednoho starého latinského svazku, který kdysi četl, si Matthew vzpomněl na autora, jenž přiřadil všechny úvahy o míru a zbožnosti bohu, zatímco ďáblu přisoudil lidskou potřebu jít dál a ovládat, rozbíjet a předělávat, ptát se a snahu popadnout všechno, co je mimo dosah. Zdálo se mu, že podle této filozofie je Fount Royal vlastně dílem Ďábla. A ďábel zcela jistě fungoval i v něm, protože otázka proč byla zakořeněna do stromu zakázaného ovoce. Ale co by byla tato země, tento svět, bez této otázky? (str. 149)

McCammon se dotkne spousty výjimečných témat, ať jde o puritánskou společnost, postavení ženy v té době, místo otroků a jejich zvyky, očekávání předělu století, ale také zabrouzdáme k Indiánům a do jejich historie. Do hloubky jde však i u témat, která tu jsou s námi od počátku věků, jako třeba závist či marnivost.

„Starý svět nebo Nový, věčná bitva mezi bohem a satanem je stále stejná. Neexistuje něco mezi. Buď křesťanský voják na jedné straně, nebo pěšák ďábla na druhé. Kde stojíš ty?“ (str. 212)

Čarodějnice z Fount Royal bylo náročné, pochmurné a místy velmi depresivní čtení, které se nehodí pro každého čtenáře. Chce to odhodlání a trochu času, než si čtenář zvykne na autorův specifický jazyk. Ale jakmile se tak stane, je odměněn uchvacujícím příběhem, který nepostrádá logiku a který nám nabízí vhled do kolonizační doby, jež nepřestává fascinovat.

Knihu doporučuji znalcům historie a příznivcům historického detektivního bádání, které je v posledních letech u nás poměrně oblíbené, avšak předesílám, že prokousat se použitým jazykem nebude jednoduché.

Autor: Iva Lutonská