Ruka noci podaná se týkala rodinné připravenosti, tedy toho, jak by se měl člověk chovat a co by měl doma mít, pokud se obává nějakého problému, jako je třeba blackout nebo i nějaká delší krize. Základem knihy byl klasický scénář, že ve městě vypukne panika a vy musíte odejít třeba na chalupu.
Představili jsme čtenářům rady a doporučení, jaké předměty či nástroje se v této situaci hodí, ale i inspirativní příběhy lidí, kteří nějakou takovou krizi přestáli.
A teď nám prozraďte, o čem jsou Nové ostrovy. Co především si z této knihy čtenáři mohou odnést?
Během covidu, ale třeba i na Ukrajině se ukázalo, že velká část lidí nemůže nebo nechce z města odcházet a dává přednost tomu, zůstat doma. Narazili jsme tedy na nové téma, a to jak vytvořit odolné sídlo, jak se ve městě chovat a jaká opatření potřebujeme. Příkladem může být třeba lékárna – i během blackoutu je potřeba, aby byla otevřená, a je ji proto nutné chránit.
Spoluautorem knihy je Amar Ibrahim. Můžete nám ho přestavit? A do jaké míry se na knize podílel?
Já jsem víc teoretik, mám načteno velké množství literatury, a to včetně málo obvyklých zdrojů, které třeba popisují, jak se lidé za krize chovají v severní Indii nebo Tádžikistánu. Amar Ibrahim je praktik, který organizuje kurzy přežití. Je víc v lese než doma a je stále obklopen lidmi, kteří s různým úspěchem kurzy přežití absolvují. Je jedinečný i tím, že pamatuje na děti a adolescenty. Činí tak vyrovnaným a téměř veselým způsobem, který mi je blízký.
Připravujete se nějak na krizi vy sám?
Každá krize má dvě složky: mysl a hmotné podmínky. V první řadě si člověk připouští, že se něco neobvyklého může stát, dívá se kolem sebe a vnitřně se připravuje na změnu, i když neví, jaká bude. Hmotné podmínky se týkají toho, že máte po ruce baterku, nůž a filtr na vodu a umíte je používat. Příprava tedy spočívá ve dvou rovinách: ve věcech a dovednostech. Já sám na tohle všechno spíš průběžně a téměř lenivě myslím, než abych se systematicky připravoval.
Jak se vám daří udržovat optimismus? Míváte někdy chvilky, kdy upadnete do deprese a máte pocit, že příprava na krizi nemá smysl?
Optimismus je založen na tom, že si uvědomíte nebezpečí, upadnete do deprese a pak ji překonáte. Taky pomáhá historický a geologický pohled. Vím třeba, že když zkolabuje oceánské proudění včetně Golfského proudu (AMOC), v průměru za 800 let se vše vrátí do normálu. Tento odstup mi dává možnost nepanikařit a kritické situace zasazovat do potřebného kontextu.
Jak vidíte budoucnost naší civilizace?
Stojíme na předělu, který bude vyžadovat celkovou proměnu našeho chování. Tento předěl bude pravděpodobně rozprostřen nejméně do několika desetiletí, ale bude hluboký. Záchvěvy klimatického či ekonomického, a tím i politického rázu zřejmě začneme pociťovat v horizontu asi deseti let. Nejpravděpodobnější je souběh několika dnes neodhadnutelných krizí typu vlna veder, blackout, epidemie a kdo ví co ještě. Řešme tyto věci zvyšováním odolnosti, třeba abychom byli zdraví a rozumní, měli pevné vztahy v rodině a uměli se domluvit se svým okolím.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Václava Cílka
UKÁZKA Z KNIHY NOVÉ OSTROVY
Je nutné počítat se dvěma druhy krizí, které rámcově můžeme označit jako rychlé a pomalé, a podle toho je zapotřebí mít vypracované dvě odlišné, ale doplňující se strategie. Rychlá krize je třeba válka, epidemie, ekonomický kolaps a podobně. Pomalou krizí je například chudnutí a rozpad sociálního státu s jeho dávkami v nouzi a důchody. V druhém případě se z hlediska „běžného člověka“ nejedná o náplast na řešení akutní bolesti, ale o celoživotní strategii umírněného a zdravého života.
Základem je vždy osobní a rodinná připravenost. Princip je jednoduchý: mít doma potraviny na měsíc, peníze na tři měsíce, filtr na vodu, baterku a spacák, k tomu léky a granule pro hladová zvířata. Děti mají za sebou skautský tábor a dospělí si třeba prošli kurzem přežití.
Rodina má plán, co dělat, kdyby došlo k neočekávané situaci. Dlouhodobá strategie je složitější, protože se jedná o návyk na celý život. Především víme či alespoň tušíme, kdo jsme, co v životě chceme a jaký mu přikládáme smysl. Podle toho třeba cvičíme, stavíme saunu, sázíme brambory nebo sbíráme byliny. Musíme počítat s možným opakováním covidové krize v nějakém novém kabátě, rezistentními bakteriemi a celkově větším zatížením našeho imunitního systému, a to včetně emoční imunity. Všechny strategie, jak vybudovat odolnost, vždy mají složku mentální a fyzické přípravy. Psychologie jedince či sociologie davu je stejně důležitá jako stav strategických zásob nebo množství dělostřelecké munice, kterou máme k dispozici.
Rodina má plán, co dělat, kdyby došlo k neočekávané situaci. Dlouhodobá strategie je složitější, protože se jedná o návyk na celý život. Především víme či alespoň tušíme, kdo jsme, co v životě chceme a jaký mu přikládáme smysl. Podle toho třeba cvičíme, stavíme saunu, sázíme brambory nebo sbíráme byliny. Musíme počítat s možným opakováním covidové krize v nějakém novém kabátě, rezistentními bakteriemi a celkově větším zatížením našeho imunitního systému, a to včetně emoční imunity. Všechny strategie, jak vybudovat odolnost, vždy mají složku mentální a fyzické přípravy. Psychologie jedince či sociologie davu je stejně důležitá jako stav strategických zásob nebo množství dělostřelecké munice, kterou máme k dispozici.