Určitě ano. Jak jsem vinaře poznal zblízka, důležité pro ně nejsou jenom vědomosti a zkušenosti, ale potřebují i nápaditost, invenci a chuť experimentovat. A samotné víno, to je přece umělecké dílo. Při jeho popíjení a posuzování mívá člověk pocity jako při obdivování nějakého obrazu anebo při poslechu krásné hudby. Aspoň já to tak cítím.
Víno se na našem území pěstuje odedávna. Převládá mezi vinaři snaha zachovat léty a generacemi prověřené tradiční postupy, nebo se zde objevují tendence k novátorství?
Odpovím jako chytrá horákyně: Tak i tak. Mladí vinaři přinášejí nejrůznější nové podněty ze zahraničí (například omezují počet odrůd po vzoru třeba Francie nebo Německa), ale naopak se i vracejí k odkazu předchozích generací. Říkají třeba: Budu pěstovat jenom ty odrůdy, kterým to u nás svědčí po staletí. Proč zkoušet nové? Anebo nejeden z nich po vzoru dědů plánuje pracovat ve vinici s koňmi.
Setkal jste se na svém putování za vínem i s nějakou ženou vinařkou?
Několikrát. I když je pravda, že v tomto oboru převládají muži. Ovšem taková Leona Šebestová ve vinařství Skalák ve Skalce, Petra Oulehlová z Vinařství Trpělka Oulehla v Dolních Kounicích anebo Kateřina Kreisinger a Tereza Gafna Váňová z Českého vinařství v Chrámcích na Mostecku jsou skutečné odbornice a s muži vinaři si moc nezadají. Ti se na ně pak rozhodně nedívají spatra a ctí je jako na slovo vzaté, a navíc milé kolegyně. Řekl bych, že ženy vinařky jsou takovým kořením tohoto oboru.
V nové knize máme možnost dozvědět se více o odrůdách révy vinné, jako je Sylvánské zelené, Neuburské nebo Chardonnay. Která vína dnes získávají na popularitě a které odrůdy už nejsou tak oblíbené jako dřív?
Asi všichni víme, že Češi milují Pálavu anebo Vlašáček, tedy Ryzlink vlašský. Proto jsme o těchto odrůdách také natáčeli. Ovšem obliba odrůd vína, podobně jako ledacos dalšího, podléhá módním trendům. A tak bylo zajímavé se na odrůdy podívat z tohoto pohledu. Snažili jsme se tak trochu rehabilitovat ty, které doplatily na nadprodukci a leckdy nevalnou kvalitu v předrevolučním období, jako třeba Müller Thurgau anebo Frankovka. Sylvánské zelené bylo zase velmi populární před sto a více lety. A my jsme je nabídli divákům s naznačenou otázkou: Nechcete je zkusit? Zkrátka i hledání odpovědí na Vaši otázku nás v cyklu Krajinou vína u každé odrůdy zajímalo a bavilo.
Jsou nějaká speciální vína, která vyžadují zvláštní výrobní postup, dohled?
Samozřejmě vína šumivá anebo slámová, víno ledové. A pak košer vína. Ta smějí vyrábět pouze Židé dodržující šabat anebo ortodoxní Židé, byť technologie je jinak úplně stejná jako u jiných vín.
Kniha vznikla podle druhé řady cestopisného cyklu Krajinou vína, kterou odvysílala Česká televize. Na svém putování za vínem jste navštívil řadu lokalit. Mimo jiné Dolnokounicko, České středohoří, Kyjov, Znojemsko a Slavkovsko. Jaká krajina vám nejvíce utkvěla v paměti a čím byla tak výjimečná?
Všude, kde jsme natáčeli, bylo krásně, což jsme vesměs čekali. Zažili jsme ale i dvě překvapení. Tím prvním bylo Dolnokounicko. Rozkládá se pár kilometrů od Brna, ale ani Brňáci tento region často neznají. A přitom je tam tak krásně. Když sjíždíte do Dolních Kounic od Karlova, máte pocit, jako byste se ocitli někde ve Francii. A tento pocit vás možná, podobně jako mě, neopustí ani ve městě samotném. A co všechno tam můžete vidět! Zámek s hradním opevněním, jedinečný židovský hřbitov, prastaré sklepy i ruiny středověkého kláštera Rosa coeli. A druhé překvapení nás čekalo na Mostecku. Zejména členové televizního štábu, kteří byli vesměs z vinorodé jižní Moravy, se divili. Všichni čekali šedou průmyslovou krajinu a místo toho jsme našli malebné České středohoří a desítky hektarů vinic. Krajinu už tam rekultivují a jednou tam budeme jezdit na dovolené.
Každý milovník vína jistě navštívil nějaký vinný sklípek. Se štábem jste měli možnost nahlédnout do sklepů opravdu různorodých. Jaké sklepy v knize čtenářům představujete?
Bylo jich opravdu hodně, a tak zmíním jen ty nejzajímavější. Zapůsobily na mě třeba sklepy pod Arcibiskupským zámkem v Kroměříži, kde se člověk vlastně ocitne mezi zdmi hradu, který tu stával před současným zámkem. Anebo sklep na Staré poště v Kovalovicích nedaleko Slavkova. Tam Napoleon čekal na rakouského vyjednavače. A asi nejtajemnější jsou sklepy v Čejkovicích, které pamatují tamější komendu rytířského řádu templářů. Když tak o tom přemýšlím, zaujaly mě hlavně sklepy, které mají nevšední historii. Však nás víno provází po staletí…
Anna, Lucie, Kateřina, Barbora, Mariana, Libuše, tato krásná ženská jména nesou vinice na Mostecku, o kterých pojednáváte v pořadu i ve své nové knize. Prozraďte nám, co je spojuje?
Krásný příběh pana Ivana Váni, muže, který obnovil věhlas pěstování révy vinné a výroby vína na Mostecku. Představte si, že v 60. a 70. letech dokázal přesvědčit tehdejší stranické činovníky, že právě réva je nejlepší plodinou na rekultivaci skrývek hnědouhelných dolů! Díky němu se vinařská tradice na Mostecko vrátila. Tamější vinice totiž byly vyhlášené už ve středověku. V práci pana Váni teď pokračuje jeho rodina, kterou jsem už zmiňoval. Nás ovšem mrzelo, že jsme s ním už nemohli natáčet. V té době byl už hodně nemocný, ale o našem seriálu věděl a prý mu udělal velkou radost.
V knížce se také můžeme dočíst, že Sylvánské zelené je víno vhodné na takzvané „dlúhé pití“. Na jaké víno si naopak máme dát pozor, protože by nás po něm mohla druhý den pořádně bolet hlava?
Myslím, že při rozumném pití si člověk nemusí dávat pozor na žádnou z odrůd, které v knize představuji. Moudrého, tedy střídmého milovníka vína zkrátka hlava nebolí.
Víno a jídlo patří neodmyslitelně k sobě a v knize najdeme mnoho tipů, jak je spolu párovat. Na čem jste si během natáčení nejvíce pochutnal?
Kulinářských zážitků bylo víc. Třeba květová špička plněná chřestem, doplněná bramborovochřestovou kaší a chřestovým ragú s opečenou pancettou párovaná s Frankovkou v Ivančicích. Nebo jehněčí s máčkou, rozuměj omáčkou, a jako sladká tečka kyjovský patent s povidly a mákem zapíjený Rulandským šedým u vinaře Václava Šalši v Kyjově. Ovšem asi největším zážitkem bylo hovězí připravené na Modrém Portugalu u známého vinaře Josefa Valihracha. Třeba i proto, že po večeři jsme si pod pergolou u rybníku zazpívali moravské písničky nejen s otcem a synem Valihrachovými, ale i s lidovým zpěvákem a rovněž vinařem Jožkou Šmukařem.
Do jakých míst byste nás chtěl zavést v případném dalším pokračování Krajinou vína? Máte už nějaký svůj tip?
Pár tipů máme, ale nebudu prozrazovat. Snad jen naznačím: Réva vinná se pěstuje i za našimi hranicemi…
Text: Kateřina Komárková, Foto: archiv ČT
Asi všichni víme, že Češi milují Pálavu anebo Vlašáček, tedy Ryzlink vlašský. Proto jsme o těchto odrůdách také natáčeli. Ovšem obliba odrůd vína, podobně jako ledacos dalšího, podléhá módním trendům. A tak bylo zajímavé se na odrůdy podívat z tohoto pohledu. Snažili jsme se tak trochu rehabilitovat ty, které doplatily na nadprodukci a leckdy nevalnou kvalitu v předrevolučním období, jako třeba Müller Thurgau anebo Frankovka. Sylvánské zelené bylo zase velmi populární před sto a více lety. A my jsme je nabídli divákům s naznačenou otázkou: Nechcete je zkusit? Zkrátka i hledání odpovědí na Vaši otázku nás v cyklu Krajinou vína u každé odrůdy zajímalo a bavilo.
Jsou nějaká speciální vína, která vyžadují zvláštní výrobní postup, dohled?
Samozřejmě vína šumivá anebo slámová, víno ledové. A pak košer vína. Ta smějí vyrábět pouze Židé dodržující šabat anebo ortodoxní Židé, byť technologie je jinak úplně stejná jako u jiných vín.
Kniha vznikla podle druhé řady cestopisného cyklu Krajinou vína, kterou odvysílala Česká televize. Na svém putování za vínem jste navštívil řadu lokalit. Mimo jiné Dolnokounicko, České středohoří, Kyjov, Znojemsko a Slavkovsko. Jaká krajina vám nejvíce utkvěla v paměti a čím byla tak výjimečná?
Všude, kde jsme natáčeli, bylo krásně, což jsme vesměs čekali. Zažili jsme ale i dvě překvapení. Tím prvním bylo Dolnokounicko. Rozkládá se pár kilometrů od Brna, ale ani Brňáci tento region často neznají. A přitom je tam tak krásně. Když sjíždíte do Dolních Kounic od Karlova, máte pocit, jako byste se ocitli někde ve Francii. A tento pocit vás možná, podobně jako mě, neopustí ani ve městě samotném. A co všechno tam můžete vidět! Zámek s hradním opevněním, jedinečný židovský hřbitov, prastaré sklepy i ruiny středověkého kláštera Rosa coeli. A druhé překvapení nás čekalo na Mostecku. Zejména členové televizního štábu, kteří byli vesměs z vinorodé jižní Moravy, se divili. Všichni čekali šedou průmyslovou krajinu a místo toho jsme našli malebné České středohoří a desítky hektarů vinic. Krajinu už tam rekultivují a jednou tam budeme jezdit na dovolené.
Každý milovník vína jistě navštívil nějaký vinný sklípek. Se štábem jste měli možnost nahlédnout do sklepů opravdu různorodých. Jaké sklepy v knize čtenářům představujete?
Bylo jich opravdu hodně, a tak zmíním jen ty nejzajímavější. Zapůsobily na mě třeba sklepy pod Arcibiskupským zámkem v Kroměříži, kde se člověk vlastně ocitne mezi zdmi hradu, který tu stával před současným zámkem. Anebo sklep na Staré poště v Kovalovicích nedaleko Slavkova. Tam Napoleon čekal na rakouského vyjednavače. A asi nejtajemnější jsou sklepy v Čejkovicích, které pamatují tamější komendu rytířského řádu templářů. Když tak o tom přemýšlím, zaujaly mě hlavně sklepy, které mají nevšední historii. Však nás víno provází po staletí…
Anna, Lucie, Kateřina, Barbora, Mariana, Libuše, tato krásná ženská jména nesou vinice na Mostecku, o kterých pojednáváte v pořadu i ve své nové knize. Prozraďte nám, co je spojuje?
Krásný příběh pana Ivana Váni, muže, který obnovil věhlas pěstování révy vinné a výroby vína na Mostecku. Představte si, že v 60. a 70. letech dokázal přesvědčit tehdejší stranické činovníky, že právě réva je nejlepší plodinou na rekultivaci skrývek hnědouhelných dolů! Díky němu se vinařská tradice na Mostecko vrátila. Tamější vinice totiž byly vyhlášené už ve středověku. V práci pana Váni teď pokračuje jeho rodina, kterou jsem už zmiňoval. Nás ovšem mrzelo, že jsme s ním už nemohli natáčet. V té době byl už hodně nemocný, ale o našem seriálu věděl a prý mu udělal velkou radost.
V knížce se také můžeme dočíst, že Sylvánské zelené je víno vhodné na takzvané „dlúhé pití“. Na jaké víno si naopak máme dát pozor, protože by nás po něm mohla druhý den pořádně bolet hlava?
Myslím, že při rozumném pití si člověk nemusí dávat pozor na žádnou z odrůd, které v knize představuji. Moudrého, tedy střídmého milovníka vína zkrátka hlava nebolí.
Víno a jídlo patří neodmyslitelně k sobě a v knize najdeme mnoho tipů, jak je spolu párovat. Na čem jste si během natáčení nejvíce pochutnal?
Kulinářských zážitků bylo víc. Třeba květová špička plněná chřestem, doplněná bramborovochřestovou kaší a chřestovým ragú s opečenou pancettou párovaná s Frankovkou v Ivančicích. Nebo jehněčí s máčkou, rozuměj omáčkou, a jako sladká tečka kyjovský patent s povidly a mákem zapíjený Rulandským šedým u vinaře Václava Šalši v Kyjově. Ovšem asi největším zážitkem bylo hovězí připravené na Modrém Portugalu u známého vinaře Josefa Valihracha. Třeba i proto, že po večeři jsme si pod pergolou u rybníku zazpívali moravské písničky nejen s otcem a synem Valihrachovými, ale i s lidovým zpěvákem a rovněž vinařem Jožkou Šmukařem.
Do jakých míst byste nás chtěl zavést v případném dalším pokračování Krajinou vína? Máte už nějaký svůj tip?
Pár tipů máme, ale nebudu prozrazovat. Snad jen naznačím: Réva vinná se pěstuje i za našimi hranicemi…
Text: Kateřina Komárková, Foto: archiv ČT
