Včera jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Ač nám už před svým příjezdem do Ostravy Michal Viewegh poskytl krátký rozhovor, který jsme na našich stránkách zveřejnili, opět jsme mu položili další otázky, abychom se dozvěděli co nejvíce o jeho životě, pocitech či plánech. O čem možná bude jeho další román, co se mu v životě nepovedlo a kam se chystá na dovolenou? To vše nám včera prozradil ještě než ho přivítali hosté, kteří čekali na besedu. O jeho autorské čtení i podpis byl velký zájem.
Jak v současné době funguje vaše interakce se čtenáři a co pro vás znamená?
Vlastně pořád stejně jako dřív. To znamená, že já jezdím na autorská čtení a besedy. Připouštím, že jezdím míň, než dřív, protože cestování je pro mě přece jen náročné, ale letos už jsem byl na pěti šesti akcích. Minulý týden shodou okolností na severní Moravě - v Odrách a Vítkově, odkud pochází kamarádka. Takže tato dvě městečka dostala jakousi protekci.
Jaké jsou čtenářské reakce na vaši novou knihu povídek Zpátky ve hře?
Já jsem četl různé povídky na autorských čteních a zatím jsem byl s reakcí vždycky spokojený. Nejsou to povídky úplně humoristické, i když tam humor je, a každý autor, který je zvyklý číst, pozná, jestli publikum je znuděné nebo unavené. Vidí ty reakce, když se polovina lidí vrtí a ošívá, tak to asi není úplně ono a smích v sále vypovídá o tom, že se to povedlo.
V poslední povídce hrdina Oskar pomýšlí na sebevraždu. Nakonec to však neudělá. Co změnilo
jeho postoj?Tak to je samozřejmě emocionálně vypjatá povídka, já netvrdím, že jsem to zažil, ale když se vám ten život změní, obrátí naruby, všechno je neskonale horší než dřív. Já jsem tak přemýšlel, pokud bych měl spáchat sebevraždu, čistě hypoteticky, co by mě od toho rozhodnutí mohlo odvrátit a jednoznačně z toho vyšly ty dcerky. Takže hlavní postava té povídky chce skočit z třináctého patra výškové budovy, kde je ta restaurace. Pak ale dostane mmsku, v níž je obrázek papouška, který namalovala jeho mladší dcerka. Jeho to dojme, vlastně si uvědomí tu zodpovědnost za děti, že jim to nemůže udělat.
Věříte na věci mezi nebem a zemí?
To je dost široký pojem, ale připouštím, že takový ten domýšlivý racionalista, kterým jsem býval, už nejsem. Tady k nějaké proměně došlo. Už jsem ochoten připustit, že ne všechno se dá vysvětlit jenom rozumem. Že jsou věci iracionální, které ovlivňují náš život, takové malé zázraky. K nějakému posunu tam došlo.
Dříve jste hodně běhal. Věnujete se v současnosti nějakým sportovním aktivitám?Já jsem běžel pražský maraton, ale pak se mi to stalo a od té doby už jenom tloustnu. Teď jsem dostal hole na nordic walking, takže musím začít něco dělat.
Jaké jsou vaše spisovatelské plány, pustíte se opět do psaní románu? Máte už nějaký námět?
Rád bych samozřejmě vydal knížku. Vždycky říkám: "My, co máme hypotéku, musíme psát, každý rok jednu knihu." A určitě to nebudou povídky, na sbírku povídek bych potřeboval čtrnáct patnáct námětů, čili to je hrozně moc materiálu, který nemám. Mám rozdělané asi dva nebo tři náměty na román. Jeden z nich je lehce fantaskní příběh ženy, která umí číst myšlenky, což v mé tvorbě bude novum, protože já jsem nikdy fantaskní romány nepsal.
Kdybyste měl uvést jednu věc, kterou jste v životě zpackal a naopak na co jste pyšný, co by to bylo?
Bohužel to říkám nerad, ale musím přiznat, že jsem zkazil něco z manželství. To ale nechci nijak rozvádět. A to, že jsem se stal z nesmělého puberťáka nejčtenějším českým spisovatelem, to je prostě změna, kterou nelze přehlédnout. Úspěch pomůže chlapovi najít sebevědomí.
Blíží se léto. Kam se chystáte na dovolenou?
Tak já jsem byl trošku snob, co lítal na Maledivy a v Karibiku jsem byl několikrát. Teď jsem se trošku uskromnil a týden na Moravě s mojí nejstarší dcerou byl velmi pěkný, takže si to plánuju zopakovat a asi pojedu někam s dcerkama, třeba na kole v Posázaví nebo v Čechách.
Text: Kateřina Žídková
Foto © Lukáš Ston
