Mexický autor 
přichází se svým napínavým debutem Vražedné struny. Jedná se o pořádnou porci legrace, detektivní práce i děsivých momentů.
přichází se svým napínavým debutem Vražedné struny. Jedná se o pořádnou porci legrace, detektivní práce i děsivých momentů.Abych řekl pravdu, nejsem úplně častým čtenářem historických detektivek. Přestože čtu příběhy o policistech pátrajících po zločincích velice často, jejich zařazení do minulosti se mi většinou vyhýbá. Ovšem exotického spisovatele, který se nechal lehce inspirovat Jackem Rozparovačem, jsem si nemohl nechat ujít. A rozhodně toho nelituji.
Jednoho dne se setkají dva zkušení policisté Ian Frey a inspektor „devítiprsťák" McGray. V Edinburghu roku 1888 totiž byl ve svém domě nalezen zavražděný houslista. Na místě činu se objeví pár podezřelých indicií a navíc zdánlivě neexistuje žádná cesta ven. Pokoj s obětí byl totiž zamčen zevnitř. Dvojice zcela rozdílných detektivů dostává tento případ na povel v rámci falešného oddělení zabývajícího se okultismem. Některé okolnosti vraždy jsou totiž opravdu téměř nevysvětlitelné.
Celému ději jednoznačně dominují dvě ústřední postavy, policisté Frey a McGray. První jmenovaný pochází z Londýna. Jeho rodina je bohatá, přesto se rozhodne pro lehce podřadnější práci policisty. Bohužel jednoho dne přichází nový šéf a Ian je přeložen do Skotska. Jeho zdejší protějšek je na první pohled neotesaný kolohnát. Kvůli chybějícímu prstu dostal přezdívku „devítiprsťák". Rodinná tragédie ho přivedla k založení okultního oddělení policie.
Na celém světě nenajdete dva rozdílnější detektivy. Prvním problémem je už samotná národnost. Je všeobecně známé, že Angličané a Skoti se příliš nemusejí. Navíc ovšem mají i odlišné povahy a pohledy na téměř všechny věci. Přesto se společně pouštějí do zapeklitého vyšetřování. Právě díky těmto rozdílům vzniká v příběhu mnoho veselých okamžiků. Rozhodně nečekejte žádnou suchou vážnou detektivku.
Na druhou stranu se velice často vyskytují i takřka hororové chvilky. Přirovnání k slavnému londýnskému řezníkovi prostitutek je opravdu na místě. Nejen, že právě v této době vraždil. Na stránkách knihy je o něm několikrát zmínka. Navíc náš vrah se chová neméně chladnokrevně a brutálně. Právě velice temné a krvavé pozadí je charakteristickým znakem tohoto autora.
Samotné prostředí převážně napomáhá celé strašidelné atmosféře. Několikrát se ocitnete na místech, kam byste určitě rádi nezavítali. Navíc nesmíte zapomínat, že se vrátíte do devatenáctého století. V této době byly opravdu některé britské ulice či hospody určeny pro spodinu společnosti. Několikrát budete svědky přechodu od bohaté smetánky k chudinské chátře.
Samotný autor je houslista, a to se muselo promítnout i do děje. Právě tento malebný nástroj a skladby na něj hrané patří k základním vztyčným bodům celého děje. Muzikanti tudíž budou nadšeni, přestože po přečtení možná raději pověsí svůj koníček na hřebík.
Vražedné struny jsou velice úctyhodným debutem, kterému prakticky nemám co vyčíst. Zřejmě nezaujmou tolik čtenářů jako Nesbo či Deaver, ale rozhodně doplňují současnou detektivní literární scénu o další kvalitní kousek. Již zmiňovaná kombinace humoru, strachu a policejní práce posazená do historického prostředí je opravdu lákavou pochoutkou. Nedočkáte se sice příliš mnoha zásadních zvratů, ale přesto rozhodně nebudete ochuzení o velkou porci napětí. Doufejme, že se v brzké době dočkáme dalšího pokračování této sympatické dvojice. Konec tomu rozhodně napovídá.
Autor: Lukáš Loužecký
