O to víc svět filmu překvapilo, že dalším snímkem, do kterého se Marhoul pustil nejen z pozice direktora, ale i producenta, byl válečný film Tobruk. Ten popisuje činnost československých vojáků během 2. světové války v Africe.

A popisuje jej bez příkras. Není to žádný typický sladkobolný výplod typu Tmavomodrého světa či Pearl Harbouru. Marhoul poměrně přesně, podle deníkových zápisků a vzpomínek přímých účastníků, odhalil mysl československého vojáka až na dřeň. Aneb, jak po premiéře filmu říkali dosud žijící veteráni: Ten film je pravda.

Aby měl Václav Marhoul nějakou památku pro své děti, aby jim mohl vyprávět, co vlastně celé měsíce dělal, když nebyl s nimi, rozhodl se sepsat Deník tvrdohlavého režiséra. V něm jsou zcela autenticky a necenzurovaně zveřejněny události, které předcházely a doprovázely natáčení filmu Tobruk. Čtenář projde jednotlivými fázemi přípravy projektu, od psaní scénáře přes výběr herců, po shánění peněz, lokací, natáčení až finální distribuce.

Deník tvrdohlavého režiséra velmi nekompromisně popisuje vztahy na natáčecím place, velmi tvrdě vůči sobě hovoří o osobních pocitech a pochybách, sděluje nekonečnou únavu a jisté slabosti. Václav Marhoul z celého textu vystupuje jako někdo s pevnými morálními zásadami, stává se v jistém slova smyslu hrdinou, který odhaluje i ta nejtemnější zákoutí filmařské duše. Čtení, které rozhodně není oddechové, ale ukáže v otevřeném světle snad největší českou filmařskou osobnost tohoto století.

Autor: Ondřej Hložek