Nina je dcerou porodní báby, která stojí pevně nohama na zemi. Žijí v Itálii tradičním způsobem života, který se stará generace snaží udržet jako jediný správný a z kterého se mladá generace snaží vymanit a osvobodit. Nina by se nejraději svobodně rozhodla, co bude dělat a kde bude žít, ale protože její bratr odjel za prací do Ameriky, nemá moc na výběr. Její máma by nepřenesla přes srdce, kdyby ji odešlo za moře i druhé dítě, a tak Nina z lásky matce slíbí, že ona zůstane. Trochu jí ten slib zkomplikuje život, protože když se na čas vrátí její přítel z dětství a ona se do něj zamiluje, je těžké zůstat doma v Itálii a nechat ho jít. Itálie je ve válce a pomalu každý den se i v jejich městě stává bojem o přežití. Láska k Pietrovi roste, ale slib matce a pocit odpovědnosti k rodině i tradici ji stále drží na jednom místě a čas pomalu plyne dál. Všemu, co ji čeká, musí teď čelit sama, protože Pietro je někde za mořem, ztratili kontakt a nemá jak ji pomoct.Za svitu měsíce není jen romantický příběh z prostředí holokaustu, jakých jsme četli už víc, ale především je to příběh napsaný podle skutečného příběhu. Autorka románu o sobě říká, že chce zachraňovat zapomenuté příběhy a tento první, který sepsala, pochází z její vlastní rodinné historie. Je toho hodně, co čtenáře na knize chytne. Ať už je to ústřední příběh, který by román řadil do romantiky nebo popisy okolí, prostředí, tradic, způsobu života v tehdejší době, který působí spíš jako historický román, obojí na mně udělalo velký dojem. Postavy jsou propracované a v ději nenajdete žádná hluchá místa. Je to příběh, který vyprávěl sám život a díky tomu, že ho autorka vydala (a je to její prvotina) si určitě ráda počkám, až napíše nějaký další. A určitě nemůžu vynechat to, co mě ke knize Za svitu měsíce přilákalo, což byla její nádherná obálka. Ten, kdo soudí knihu podle obalu, v tomto případě rozhodně nebude zklamaný.
-ice-
